Jdi na obsah Jdi na menu
 


 Tyhle stránky jsou věnované německé dogince Dorce. Dorka mě bohužel 6. 6. 2008  nedobrovolně opustila. Byla moc nemocná a já ji nechtěla dál trápit. Bylo to nejhorší rozhodnutí v mém životě a já se z toho pořád nemůžu vzpamatovat i když doma ještě jednu doginku mám. Dorka byla moje první doga, můj splněný sen na který jsem čekala víc jak 20 let. Vtrhla do mého života jako vichřice, převrátila chod naší domácnosti naruby, zničila co jí přišlo pod tlapky, ale taky nás naučila porozumět a pochopit duši dogy, naučila nás srovnat si priority, vytřídila nám známé, naučila lidi nebát se velkého psa, pečovala o Fanynku v době nemoci a s radostí přivítala do smečky malou Lexi. Dokázala být něžná, opatrná, trpělivá, ale taky paličatá a někdy stávkovala.

Chtěla bych sem dát pár foteček Dorky, jejich sourozenců a jejich psích rodičů.

Napsat pár střípků ze života s touhle úžasnou psí slečnou a podělit se s Váma o radost a štěstí, které jsem s ní prožívala.

S ní odešlo i kus mého srdce, Dorka byla jedinečná, pro mě ta nejlepší a nejúžasnější. Pro všechny kdo ji znali to byl šok. Všichni ji znali jako živel, měla ráda lidi. Ráda se mazlila, milovala kontakt tělo na tělo a vždy musela mít aspoň tlapku položenou nebo opřenou o mě. Chybí mi ty doteky, chybí mi drcnutí do ruky při pití kávy, chybí mi její blafnutí jen tak, chybí mi její dech pod peřinou, olíznutí tváře, její skok na kliku a její pohled v otevřených dveřích "jsem tu", její pískání v kotci "nechci tady být", její zlodějiny, zlobení, šibalský pohled a taky žehlení průšvihů. Moc mi chybí, dům je tichý a prázdný. Nic pro ni nebyl problém. Zavřené dveře překonala když jí byly 4 měsíce, ráda vylezla na židli a vtlačila se za mě. Křeslo v kuchyni je opuštěné, můj klín, na který si vylezla a divila se když jsem pod její tíhou funěla je prázdný. Dorka chybí i naší poštovní doručovatelce, která se jí bála jako čert kříže, sousedům a dětem, které se nebály velkého žlutého psa. Chybí Fanynce a Lexi. Stýská se i manželovi, kterého Dorka uměla zlobit nejvíc a chybí mým dětem, které její chytrost dostávala do nesnází. Milovala jsem ji, ona milovala mě a já jsem vděčná za čas, který jsme spolu měli možnost prožít. Bylo toho spoustu co jsme spolu za ten pro mě krátký čas stihli, ale žili jsme naplno a byly jsme spolu šťastné.

Dorinko děkuju.